Říjen 2012

500 days of summer.

31. října 2012 v 18:50 | lou. |  that everything you see

Něco na tom filmu je. Není to takový ten typický americký romantický film, je něčím jiný. A to se mi líbí. Pro mě je tohle jednoznačně jeden z těch top. Určitě neuděláte chybu, když obětujete necelé dvě hodiny svého času a podíváte se. A ještě k tomu tam hraje úžasný Joseph Gordon-Levitt O:-) V celém článku je pár obrázků a animací z filmu :-)


i'm fucking suffocating.

30. října 2012 v 2:23 | lou. |  that was such an epic fail


Čahoj všem. Víte už tu novinu? Sněžíííí, světedivse! (fujtajbl)

A v tomhle počasí já chudák byla dnes vyhnána ven za účelem navštívení nemocnice. Tam jsem se dozvěděla (ne)milou zprávu, že do školy budu moct až když doberu antibiotika (pátek), takže si doma pár pěkných dnů ještě pobudu. Tak neříkám že nejsem ráda, ale zase pak to všechno dopisování sešitů, písemek, ... už teď se toho děsím.

Teď jen sedím u noťasu a zase se nudím. Poslouchám Chase & Status a vzpomínám, jaké pěkné divadýlko tady o víkendu udělal můj bratr (opět). Víte, není jednoduché mít bráchu alkoholika. Co si budem povídat, nikdo z naší rodiny není normální. Každopádně on je jeden velký epic fail. Mimo tohle si s ním docela dobře rozumím, ale když má popito, tak je to jiný člověk. A já bláhová si myslela, že když konečně začal pracovat, tak se to všechno zpraví. Pro něj je ale vpořádku se přes víkend ožrat jak to prase, když přece celý dlouhý týden makal! (jak vtipné) Pořád si hledá hloupé záminky, aby se mohl opít a my to máme přehlížet? No a když mu něco k tomu řeknu, tak se hned rozčílí a není s ním řeč. Tak co tohle je? Už nemám sílu na nic víc, než jen se tomu smát. Další jeden ztracený případ. Alkoholik bude vždycky alkoholikem, a věřte že vím o čem mluvím!

Pomalu se loučím a pravděpodobně teď stihnu skouknout ještě jeden díl glee (nějak mě to teď chytlo). Nevěřili byste kolik filmů a seriálů jsem za poslední týden viděla. Moc moc moc! :-D Popřála bych vám dobrou noc, ale vy už stejně všichni spíte. Tak se loučím, alóha.

layout.

28. října 2012 v 16:03 | lou. |  this is the part of blog


Rest & Dj Fatte

26. října 2012 v 2:05 | lou. |  i put those records on
Protože sem celé dny unavená a nemám co dělat, tak jsem si dneska odpoledne trochu dáchla. No a teď sedím na facebooku, prohlížím blogy, poslouchám hudbu a ... nudím se. Právě jsem se naladila na vlnu Resta, tak mě napadlo, že tady hodím pár mých oblíbených songů! :-) Tak jen vzpomínám, na ty víkendy v budě, s hudbou od Resta, bongem, a lidma kteří mi teď tak moc chybí...









there's gonna be some weed in the air.

23. října 2012 v 22:13 | lou. |  that was such an epic fail


Ani nevíte, jak já miluju ten song! Hned jsem si ho zamilovala. Ten text je tak dokonale vystihující. Občas tak přemýšlím, proč tohle někteří lidé odsuzují. Přece není nic špatného na tom bavit se, ne? Bavit se je docela relativní pojem že, pro každého to znamená něco jiného. Pro mě to je tohle. Tak proč si občas nedát špeka, pár pulek ... Já osobně miluju ty večery, které si moc nepamatuju ale vím, že jsem s těmi, na kterých mi záleží! A je nám jedno, kdo nás vidí. So so whaaaat?

Někdy si říkám, jak bych tenhle song pustila svojí máti, a že by třeba pochopila, o čem se tam zpívá. To bych ale bohužel chtěla moc, ona už pravděpodobně zapomněla jaké to je, být mladá. Přitom v mojem věku byla beztak mnohem horší než já (co se tak povídá). A pak se diví, že jí neříkám kam chodím a radši si něco vymyslím. Určitě to zná každý v mojem věku :-D

Chtělo by to špeka, a to né že né.

BTW. Takhle by vypadal můj ideální den :-D

look at me now, bitch.

22. října 2012 v 19:11 | lou. |  before you met me

Tak ať máte představu, kdo vám to tu vůbec píše. Holt každý se nepodaří, smiřte se s tím. Srdečný pozdrav posílá má mononukleóza (jo... nejdu do školy, to zas budou prázdniny!) a lenost, která mi zabránila napsat delší článek. Foceno včéra :)

we children from bahnhof zoo.

20. října 2012 v 14:22 | lou. |  that everything you see

Docela husté, jak dokážou změnit lidi v průběhu filmu. Ze začátku krásná mladá holka, na konci naprostá troska. Knihu sem četla už kdysi, ale o filmu sem se dozvěděla teprve nedávno. A vzhledem k tomu, že kniha mě naprosto dostala, tak sem si řekla, že se musím podívat i na film. Jasně, je to uplně o něčem jiném, bez debat - kniha je vždycky lepší. O to více sem byla zvědavá, jak se s tímhle poperou. Některé důležité věci z knihy chybí, obzvlášť začátek je hodně pročištěný, co se faktů týče. Ale nakonec to pro mě bylo velmi příjemné překvapení. Klobou dolů :-)


the wheel breaks the butterfly.

17. října 2012 v 21:16 | lou. |  that was such an epic fail


Můj první článek číslo dvatisícepětsetšedesátdevět, vítej na mém blogu! No už mě vážně nebaví věčně psát ty první články, protože já blbec se rozhodnu, že si založím zase nový blog. Ale bohužel, děje se tomu tak už nějakou dobu a já předpokládám, že tohle není naposled.

Myslím, že tady nebude třeba nějakého dlouhého představování. Přecejen... kdybych chtěla, aby o mojich problémech a pocitech věděli všichni, tak si nezakládám tenhle blog že. Ti bystřejší si z mojí přezdívky odvodí moje jméno a já vám prozradím, že za hranice dospělosti můj věk ještě nesahá. Troufám si říct, že tohle jsou jedny z nejlepších let života. Nebo aspoň u většiny. Po krátkém období radosti a skoroštěstí (nebo štěstí?) u mě zase nastává období, kdy můj život postrádá smysl. "Neboj lucieee, to chce čas, čas, čas..." a stále dokola. Znáte to? Já až moc dobře. Fajn, přiznávám... je to pravda, ale prostě se mi teď tomu nechce věřit, snad chápete. Trochu stupidní kecy naivní slečinky, která o životě zatím moc neví. No a? Každý si tím prošel...

Tak zkus pro mě ztratit 4 minuty svého života a otevři si odkaz nahoře, zaposlouchej se. A třeba aspoň trochu pochopíš o čem tahle písnička je, jak se cítím. Někdy jsou prostě sny lepší než skutečnost, takže se loučím a vydávám do říše snů. Snít o ráji...