that was such an epic fail

i'm fucking suffocating.

30. října 2012 v 2:23 | lou.


Čahoj všem. Víte už tu novinu? Sněžíííí, světedivse! (fujtajbl)

A v tomhle počasí já chudák byla dnes vyhnána ven za účelem navštívení nemocnice. Tam jsem se dozvěděla (ne)milou zprávu, že do školy budu moct až když doberu antibiotika (pátek), takže si doma pár pěkných dnů ještě pobudu. Tak neříkám že nejsem ráda, ale zase pak to všechno dopisování sešitů, písemek, ... už teď se toho děsím.

Teď jen sedím u noťasu a zase se nudím. Poslouchám Chase & Status a vzpomínám, jaké pěkné divadýlko tady o víkendu udělal můj bratr (opět). Víte, není jednoduché mít bráchu alkoholika. Co si budem povídat, nikdo z naší rodiny není normální. Každopádně on je jeden velký epic fail. Mimo tohle si s ním docela dobře rozumím, ale když má popito, tak je to jiný člověk. A já bláhová si myslela, že když konečně začal pracovat, tak se to všechno zpraví. Pro něj je ale vpořádku se přes víkend ožrat jak to prase, když přece celý dlouhý týden makal! (jak vtipné) Pořád si hledá hloupé záminky, aby se mohl opít a my to máme přehlížet? No a když mu něco k tomu řeknu, tak se hned rozčílí a není s ním řeč. Tak co tohle je? Už nemám sílu na nic víc, než jen se tomu smát. Další jeden ztracený případ. Alkoholik bude vždycky alkoholikem, a věřte že vím o čem mluvím!

Pomalu se loučím a pravděpodobně teď stihnu skouknout ještě jeden díl glee (nějak mě to teď chytlo). Nevěřili byste kolik filmů a seriálů jsem za poslední týden viděla. Moc moc moc! :-D Popřála bych vám dobrou noc, ale vy už stejně všichni spíte. Tak se loučím, alóha.

there's gonna be some weed in the air.

23. října 2012 v 22:13 | lou.


Ani nevíte, jak já miluju ten song! Hned jsem si ho zamilovala. Ten text je tak dokonale vystihující. Občas tak přemýšlím, proč tohle někteří lidé odsuzují. Přece není nic špatného na tom bavit se, ne? Bavit se je docela relativní pojem že, pro každého to znamená něco jiného. Pro mě to je tohle. Tak proč si občas nedát špeka, pár pulek ... Já osobně miluju ty večery, které si moc nepamatuju ale vím, že jsem s těmi, na kterých mi záleží! A je nám jedno, kdo nás vidí. So so whaaaat?

Někdy si říkám, jak bych tenhle song pustila svojí máti, a že by třeba pochopila, o čem se tam zpívá. To bych ale bohužel chtěla moc, ona už pravděpodobně zapomněla jaké to je, být mladá. Přitom v mojem věku byla beztak mnohem horší než já (co se tak povídá). A pak se diví, že jí neříkám kam chodím a radši si něco vymyslím. Určitě to zná každý v mojem věku :-D

Chtělo by to špeka, a to né že né.

BTW. Takhle by vypadal můj ideální den :-D

the wheel breaks the butterfly.

17. října 2012 v 21:16 | lou.


Můj první článek číslo dvatisícepětsetšedesátdevět, vítej na mém blogu! No už mě vážně nebaví věčně psát ty první články, protože já blbec se rozhodnu, že si založím zase nový blog. Ale bohužel, děje se tomu tak už nějakou dobu a já předpokládám, že tohle není naposled.

Myslím, že tady nebude třeba nějakého dlouhého představování. Přecejen... kdybych chtěla, aby o mojich problémech a pocitech věděli všichni, tak si nezakládám tenhle blog že. Ti bystřejší si z mojí přezdívky odvodí moje jméno a já vám prozradím, že za hranice dospělosti můj věk ještě nesahá. Troufám si říct, že tohle jsou jedny z nejlepších let života. Nebo aspoň u většiny. Po krátkém období radosti a skoroštěstí (nebo štěstí?) u mě zase nastává období, kdy můj život postrádá smysl. "Neboj lucieee, to chce čas, čas, čas..." a stále dokola. Znáte to? Já až moc dobře. Fajn, přiznávám... je to pravda, ale prostě se mi teď tomu nechce věřit, snad chápete. Trochu stupidní kecy naivní slečinky, která o životě zatím moc neví. No a? Každý si tím prošel...

Tak zkus pro mě ztratit 4 minuty svého života a otevři si odkaz nahoře, zaposlouchej se. A třeba aspoň trochu pochopíš o čem tahle písnička je, jak se cítím. Někdy jsou prostě sny lepší než skutečnost, takže se loučím a vydávám do říše snů. Snít o ráji...
 
 

Reklama